Cesta pokračovala do kopce, kde ve voliérách byli bažanti, perličky, malé koroptvičky, krůty a dva havrani s ostrými zobáky – Filip a Xenie. Nejdéle jsme zůstali u krmení vysoké zvěře, kdy jeleni neměli strach a brali si jablka přímo z rukou dětí. Hlavní slovo a respekt měl jelen Pepa, který zatroubil a všechna zvířata mu ustoupila z cesty. Po nasypání žaludů do ohrady se seběhla divoká prasata a naše cesta pokračovala dál k noře lišek, které sice zvědavě, ale s obavou, na nás hleděly z nory. V poslední voliéře se pyšně naparoval páv, který si nás vůbec nevšímal. Na závěr jsme si vyzkoušeli, jak těžké, hladké a někdy i ostré jsou parohy. Velké poděkování patří lidem, kteří dostali ten nápad vytvořit obůrku, umožňují dětem ji navštívit a pečují s láskou o všechny její svěřence. Už teď se těšíme na jaro a další návštěvu.
Dáša Losová